RSS Facebook

Karta stavby 

Pavilon pro Reinerovu fresku v Duchcově

 
Zámecká zahrada | Duchcov
GPS: 50.6033225N, 13.7436411E
Autor:
Jan Sokol
Účel stavby:
Stavba pro kulturu
Výstavba:
1966 - 1982
O stavbě

Pavilon reaguje na dobové tendence architektury tzv. nového brutalismu, výrazná je inspirace jak pozdním dílem Le Corbusiera, tak dílem světových brutalistů, například Paula Rudolpha. Oproti těmto architektům je zde však zřejmý respekt k vyššímu řádu a menší míra nepravidelnosti a nahodilosti. Pavilon je tvrdě komponovaný z betonových stěn, pojatých jako „grafický beton“. Mezery mezi stěnami vyplňuje prosklení. Kupole fresky je nesena příhradovou konstrukcí v krystalickém tvaru. Pro Jana Sokola byla sakrální architektura životním tématem, proto má v sobě tento charakter i přísná, ale zároveň až sochařsky komponovaná architektura duchcovského pavilonu. Prostorová kompozice připomíná klasický centrálně komponovaný chrám či kapli, a dokonce nezapře ani inspiraci barokní sakrální architekturou – směle se dá přirovnat k původnímu špitálu a snad i k duchcovské kapli sv. Barbory. Jen polygonální půdorys, zaklenutý kupolí, je nahrazen půdorysem nepravidelnějším a modernějším a příhradová konstrukce střechy umožňuje volnější práci s hmotou zastřešení.

Dobový komentář architekta M. Buriana k projektu pavilonu

Architekt, který měl navrhnout novostavbu pro reinstalaci sejmuté fresky, byl postaven před nesnadný úkol. Reinerovo výtvarné dílo bylo kdysi součástí jiného uměleckého díla – architektonického prostoru, s nímž tvořilo integrální slohovou jednotu, prostor spoluutvářelo a inspirovalo se jím. Jednou zbořená historická stavba je ovšem nenahraditelná. Nelze se ani pokusit o její kopii, jakmile zanikl účel a celková situace a kontext architektonického celku, jehož součástí byla zbořená kaple.

Dnešní architektura, která pracuje jinými prostředky než 18. století, musí zmoci problém nového prostoru a nového prostředí pro dochované dílo minulosti svým vlastním názorem a svými vlastními prostředky. Může se ovšem pokusit o revokaci, s přiznáním se ke starému vzoru, anebo volit nezávislé prostředky bez historických reminiscencí a vytvořit nové, dnešní dílo. To je jistě nejsnadnější cesta!

Láká tu však konfrontace odlišných slohových pojetí, napětí a trvalý výrazový zisk. Staré historické dílo prověřených hodnot má nalézt své místo v nové architektuře a vejít s ní v novou jednotu; nová architektura má starému obrazu nahradit prostor a rámec, kterého pozbyl, a nestačí, aby byla pouhým výstavním panelem, v němž je freska nouzově umístěna.

Pavilón, stojící v zámeckém parku v Duchcově, projektoval v roce 1972 Státní ústav pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Praze (SÚRPMO), podle architektonického návrhu prof. Ing. arch. Jana Sokola.

Projektanty byli ak. arch. Miloslav Burian, ing. Karel Fantyš (statická část) a doc. ing. Václav Horák, DrSc. (ocelová konstrukce střechy). Koncepce nového pavilónu byla podmíněna rozměry a tvarem původní kopule, které musely být zachovány, výškou kopule nad podlahou, aby obraz fresky byl shodně pozorován, řešením osvětlení čtyřmi oválnými okny v kopuli. Poněvadž pavilón měl stát osamocen a jeho objem byl nesrovnatelný s hmotou a rozlohou zbořeného špitálu, nebyl umístěn na hlavní osu parku proti zahradnímu průčelí zámku, ale stranou, do kolmé příčné osy.

Architektonická myšlenka je vyjádřena dvěma tenkými betonovými stěnami, objímajícími vnitřní prostor, symetricky rozloženými podél hlavní osy. Každá stěna je dvakrát zalomená velkými výklenky s funkcí pilířů, nesoucích kopuli. Stavba je průchozí, přístupná dveřmi, umístěnými proti sobě v mezerách mezi stěnami.

Důležitý pro pochopení je vztah interiéru a vnějšku, vnitřních pilířů a vnějších dutin se sochami, obou líců obvodové stěny, obálky vnitřního prostoru a vnější plastiky stavby.

Kopule, tvarová kopie originálu, je zvnějšku překryta ocelovou konstrukcí střechy, sestavenou ze sedmdesáti dvou rovnoramenných trojúhelníků ve složité prostorové sestavě.

Konstrukce je obedněna a kryta měděným plechem, kromě čtyř strmých zasklených trojúhelníků, vrhajících světlo do oken v kopuli. Exteriér budovy je tak dovršen svébytným tvarem, moderním vyjádřením starého architektonického motivu báně nad kopulí.

Miloslav Burian

Literatura

Pavilón pro Reinerovu fresku v Duchcově. Duchcov: Měst. NV, 1982. [46] s.

HANZLÍK, Jan a BUREŠ, Jiří. Duchcov///Dux: moderní architektrura. Vyd. 1. Duchcov: Pro Muzeum města Duchcova připravilo vyd. NIS Teplice, 2014. 36 s.

[IMG]

Současný stav

Foto: Jan Hanzlík 06/2017

[IMG]

Současný stav

Foto: Jan Hanzlík 06/2017

[IMG]

Současný stav

Foto: Jan Hanzlík 06/2017

[IMG]

Půdorys

Sokol, Jan. Moje plány - Paměti architekta, Praha: Triáda 2004.

[IMG]

Řez

Sokol, Jan. Moje plány - Paměti architekta, Praha: Triáda 2004.

[IMG]

Foto z výstavby

Zdroj: Muzeum města Duchcova, sbírka fotografií

[IMG]

Foto z výstavby

Zdroj: Muzeum města Duchcova, sbírka fotografií

[IMG]

Foto z výstavby

Zdroj: Muzeum města Duchcova, sbírka fotografií

[IMG]

Restaurování Reinerovy fresky

Zdroj: Revue Teplice 1983

[IMG]

Restaurování Reinerovy fresky

Zdroj: Revue Teplice 1983